Život není žádná legrace,to ví asi každý, ale byl by to pořát život,kdyby vedle slastí nestály i strasti? A tak se jím, podepřená svými přáteli, prodírám jak to jde i když mi to mnozí nepřejí..zvládnu to? to neví nikdo..ani já sama, ale dalšímu pokračování jsem plně otevřená :-)

Úvod...

Bylo to tenkrát jako rána z čistého nebe. 

Žila jsem svůj poklidný lidský život. Chodila jsem do školy, do práce, doma jsem se snažila být hodnou dcerou a s přáteli jsem občas zašla do nějaké té hospůdky na pár piveček. Ovšem nepopírám to, že jsem vždy byla normální, ba naopak, cítila jsem, že jsem zvláštní. Avšak jako správný člověk této doby jsem si nic nechtěla připustit.

Avšak jak čas plynul, začala jsem chodit do jedné z místních čajoven. Lidé tam mě přitahovali svou zvláštností, odlišností a já věděla, že tohle je to místo, kam patřím. Postupně jsem je poznala všechny. Kdo je ten špatný a naopak kdo ten zlý. A začaly se se mnou dít zvláštní věci.                                                                

Ve snech se mi zdálo, co se stane další den. Když jsem si zapálila svíčku, věděla jsem, že mě cítí a já cítila ji. Povídala jsem si  ní stejně, jako jsem si v parku povídala se stromy, které mi dávaly tolik energie, kolik jsem potřebovala.  A pokračovalo to dál a dál, dokud jsem se nezačala ptát. Nedozvěděla jsem se sice vše, ale dost na to abych si uvědomila, že tento svět není tak obyčejný, jak se zdá být na první pohled. Poslouchala jsem hodiny a hodiny o magii energií, o přírodě a mytologii. O tom, jak obyčejný člověk může přijmout jinou duši nebo naopak tu svou změnit. O tom, kolik vlkodlaků a jiných prastarých stvoření po tomto světě chodí. A tak se stalo, když jsem znala tolik, abych to zvládla, jsme jedné noci jsme já a mí dva přátelé zůstali v noci v Duhové čajovně dlouho do noci. Mluvili jsme a mluvili a já cítila takové zvláštní návaly cizí energie, kterou jsem do té doby nepoznala - i přes to, že mě mí "učitelé" vždy nutili, abych se naučila vnímat každou energii zvlášť.

A tak jsem došla Probuzení, sic jen částečného, tak Probuzení takového, jak má být. Přijala jsem duši prastaré bytosti jménem Jitřenka a tím pádem jsem dostala i jméno. Mé smysly se zbystřily, však nedivte se, to díky tomu, že jsem do vínku dostala i smysly kočky, abych se dokázala lépe bránit. Mé magické schopnosti a síla stouply o další stupeň a v neposlední řadě?

Otáčela jsem se stále dokola a netušila, jestli mne šálí zrak nebo snad jen blázen jsem. Z mých zad vyrostla křídla..Opravdová energetická křídla, která rostla každou vteřinou a barva černých uhlíků zářila jako měsíc v úplňku. A já se pořád točila a točila. Nechápala jsem, co se děje...

Ale i přes to, že tento svět je zrádný a obyčejný, dá se to zvládnout. Naučíte se nevnímat zápach lidí.Naučíte se neovlivňovat, kdy vám padne zelená na semaforu a také to, že nemůžete zvednout vítr ve chvíli, kdy je to prostě nemožné..  Naučíte se žít s tím, že malé děti vás vidí ne jako lidskou schránku, ale jako astrální tělo, s tím, že natahují ručičky po vašich křídlech a vy je marně přemlouváte, že to dělat nemohou. Ale i malé děti dnešní doba zkazí. Dnešní doba plná počítačů, která každého zvláštního tvora, který se jen trochu vymyká měřítkům normálnosti, odsoudí k bláznovství...Dnešní doba tak nesnesitelná, že každá zvláštní bytost, jako jsem já, touží po tom najít lepší svět...

Zajímá Vás, co mě to napadlo? Popadlo? Odpověď je jednoduchá.. Nejtěžší životní situace nás nutí k přemýšlení.. Přemýšlení tvoří citáty.. Někdy pravdivé, někdy hloupé a jindy zase legrační.. Každému člověku připadá rozumný jiný citát a já Vám zde budu ukazovat ty, které se zdají mě naprosto pravdivé, takové, nad kterými přemýšlím nebo ty, které se mi prostě a jednoduše líbí.

Snad se budou líbit i Vám a pokud ne, budu přát Vám všem, kteří to čtete, abyste jednou našli ten, který Vám bude vyhovovat,

nebo Vás snad vystihne..

Jitřenka

"Co v tobě vidím?

Ač se tomu sama divím, 

tak velkého černého vlka,

který na mě sladce mrká."

Avšak...

Dětská říkanka to opravdu není,

tak jak si asi myslí každý, kdo to čte.

Však tohle je magické umění,

a to jednou, snad brzy? Poznáte..

A tak píšu dál...

O tom, kolik pro mne, vlku, znamenáš,

jak moc přeji si, aby ses co nejvíc se smál,

když u sebe mě máš.

Padlý anděl, s křídly černými,

po boku vlka barvy stejné,

kráčí nocí zahaleni stíny,

tváře temné, němé..

To vidí ti, kteří nás znají,

lásko, bez tebe neumím být,

ti, kteří duši krásnou mají,

bez tebe nedokážu ani snít.

Protože co by byly sny bez tebe?

Bez člověka, který barvy života mi dává?

Jen noční můry plné strachu a krve

pár bohů, kterým se vzdává..

Má duše.

Miluji Tě, ty, který se mnou stíny temné noci procházíš

Část první

Sarah

( 30.června 2010)

Kdybych někdy tušila, jak to bude těžké. Kdybych tušila, že se moje noční můry stanou celým mým světem. Kdybych měla ponětí, že se stane to, co se stalo. Umřela bych..Rychlou a bezbolestnou smrtí, ale..Bylo by to mnohem přijatelnější než to, co se stalo. Protože žádné "kdyby” neexistuje..

Jak dlouho jsem si myslela, že to nikdy nedopadne dobře? Jak dlouho jsem se jen utápěla v depresích? Sedávala jsem doma na posteli a hodiny a hodiny brečela. Snad jsem doufala v to, že mě někdo zachrání po tom, co jsem více než devět let v kuse jen a jen trpěla...

"Jaro je tu!"
Zahlaholilo radostně obyvatelstvo České republiky, však rychle bylo vyvedeno z omylu. 
Ba dokonce i já jsem před pár dny, kdy na zem dopadly první paprsky jarního slunka, shodila z krku šálu, čepici zašantročila kamsi do zadní části skříně a začala vybírat první odvážné kousky.

 Ale moje odvážnost se mi vymstila. Počasí je pomstychtivé a jak říkám já, vrací nám to, jak mu ubližujeme mnohými továrnami. Nedivme se, když do ovzduší vypouštíme z tisíců různých továren tolik splodin, že počasí začne dělat neplechu.
 Jak říkám, Matka příroda se zlobí..

 Tak tedy.. I já jsem byla tak lehkovážná, že jsem skočila na háček přírodě, která nám darovala jeden den tepla. Druhý den jsem si vyšla jen tak nalehko a odpoledne mne zastihla sněhová vánice hodná přinejmenším prosincové noci.
Než jsem stihla dojít domů, byla jsem na kost promrzlá a odnesla jsem to pořádnou chřipkou. Bolehlav a kašel hodný tubery. Opravdu nepříjemná to událost.

 A tak.. Nezlobme Matku přírodu, jelikož se nám to vrátí - Nyní by se hodilo spíše vrací. Mnoho z nás to přikládá jen obyčejným přírodním úkazům, ale není tomu tak. Globální oteplování, tání ledovců, tsunami, vichřice a tornáda... Nic z toho není legrace a vše.. Vše má svůj důvod....
 

Tak konečně rozjíždím rubriku "ke stažení" a jako první Vám nabízím prvních 5 knih o lovkyni upírů - Anitě Blakeové. Vaše Jitřenka            

Minulost...

Jsem ta, která rozevřela svou náruč a řekla "pojď"..

Tys ten, který toho zneužil a pak řekl: "Jdi"

*Z oka mi slza za slzou kane, žár v mém srdci neustále plane.

Není mi dobře z okolního dění, copak se tohle nikdy nezmění?

To budou lidé, pořát stejné svině?

Na to ptám se..snad sama sebe? Na to, proč milovala jsem zrovna Tebe..?

Na to, jak mohl jsi být tolik chladný..Na to,jak celou dobu do očí lhals mi..

a já ti věřila..*